Branou se vchází na lehce zatravněnou křivolakou plochu, kde se konají především nástupy, ale i jiné povedené taškařice. Vévodí jí sklopný lodní stožár s několika specifickými táborovými vlajkami, na jehož úpatí každoročně zasekáváme při zahajování tábora sekeru práce.
Vedle stožáru se ve směsi lísek, trnek a hloží opatrně skrývá zvonička. Býval v ní krásný litý bronzový zvon, jehož silný hlas býval slyšet daleko do kraje a svolával nás nejen k nástupům a jídlu. Býval neodmyslitelnou součástí táborového života, ale když jsme ho jednou zapomněli na zimu uklidit, někdo byl „tak hodný“ a odmyslel si ho za nás. Proto jeho práci od roku 1996 zastává stejně pilně a silně kovová tyč, jejíž hlas sice nezní už tak romanticky, ale každý se jím umí řídit. Na nástěnku na zvoničce vyvěšujeme táborový řád, aby jej měl každý stále na očích.
Aktualizováno 26. 2. 2013 14:31