Co na táboře najdete
Jste zde: HlavníO tábořeVybavení a chod táboraCo na táboře najdete

Co na táboře najdete

fi

 


Píše se rok 2007 a na tábor pod Šteflovou skalou jedeme už po dvaatřicáté, a to je číslo víc než úctyhodné. Za tuto dobu prošly táborem ve dvou až třech bězích stovky dětí. Z některých jsou dnes již praktikanti a vedoucí a některé už začaly  posílat na tábor děti svoje. Každý má své vzpomínky a každý se nějakým svým osobitým způsobem podílel na vytváření dějin,  tradic i dnešní podoby tábora. Třeba jen dodržováním táborových zvyklostí, po léta neměnného táborového řádu, ale i uctíváním táborových symbolů a šířením naší ústřední myšlenky – „Nejdřív dávej, potom ber !“ Je jen na nás na všech od dospěláků, přes praktikanty až po nejmenšího vykuleného táborníčka, abychom vše chránili, opatrovali a vylepšovali, aby se našim přičiněním táborové tradice zachovaly a tábor zůstal nejen v našich  srdcích tím, čím je.

A teď už konečně o táboře samotném:  Pojedete – li zhruba dvě  hodiny z Prahy směrem na Příbram a Nepomuk, dojedete s trochou štěstí do města Měčín, asi 15 km od Klatov. V Měčíně nás všichni znají a snad nás mají i rádi, a tak vám každý určitě ochotně poradí, která polní cesta vedoucí k našemu táboru je ta pravá. Věřte, že nemůžete zabloudit  a to místečko našim srdcím nejmilejší najdete, i když poloha a vzhled tábora je velmi netradiční a my jsme na to náležitě pyšní.  Ukrývá se mezi poli na malém, zeleném ostrůvku, jehož střed tvoří skála, která dala táboru jméno a která poskytuje překrásný, široký výhled do okolí. Ocení jej každý, komu je příroda blízká a kdo si stejně jako my oblíbil tohle místo v srdci Podšumaví.
Vedle Pačkárny vždycky stojí vstupní brána, taktéž už několikátá, nebo? právě brána se nejčastěji stává obětí vandalů nebo zimního řádění přírodních živlů.Branou se vchází na lehce zatravněnou křivolakou plochu, kde se konají především nástupy, ale i jiné povedené taškařice. Vévodí jí sklopný lodní stožár s několika specifickými táborovými vlajkami, na jehož úpatí každoročně zasekáváme při zahajování tábora sekeru práce.Vedle stožáru se ve  směsi lísek, trnek a hloží opatrně skrývá zvonička. Býval v ní  krásný litý bronzový zvon, jehož silný hlas býval slyšet daleko do kraje a svolával nás nejen k nástupům a jídlu. Býval neodmyslitelnou součástí táborového života, ale když jsme ho jednou zapomněli na zimu uklidit, někdo byl „tak hodný“ a odmyslel si ho za nás. Proto jeho práci od roku 1996 zastává stejně pilně a silně kovová tyč, jejíž hlas sice nezní už tak romanticky, ale každý se jím umí řídit. Na nástěnku na zvoničce vyvěšujeme táborový řád, aby jej měl každý stále na očích.
Na fotografiích z několika minulých ročníků byste mohli vidět i jedno nebo dvě indiánská týpíčka, která pár let tvořila typickou siluetu tábora. Když nám dosloužila, převzal jejich funkci velký vojenský hangár, který ostatně již kdysi v táboře stával. V našem je ale díky Standově šikovnosti krb, který v případě nepřízně počasí zahřeje celý tábor.

Čas od času vyroste na prostranství za bránou nějaká stavba související s celotáborovou hrou – vikingská loď, mučednický kůl, pravěké totemy, egyptský chrám , pyramida nebo třeba hřiště na kouzelnický fanfrpál…

Další dvě osady, SRNČÍ a HORNÍ  naproti tomu mají blíž ke kuchyni a nahoře pak k tzv. tunelu – přírodou vytvořené cestě, která v křovinatém loubí obchází skálu a spojuje přední část tábora se suchými záchody a zadem s koupelnou v důmyslném přírodním kruhu.

Od stožáru nahoru, okolo stanů dospělých vede strmá pěšina, po níž se dostaneme jednak k záchodům, ale taky k tajemnému místu zvanému  KÁMEN PRAVDY. Tady se scházejí většinou dva až tři lidé, aby si vysvětlili případné nesrovnalosti nebo spory a každý tady musí mluvit pouze a jedině pravdu.  Na Kámen pravdy může pozvat kdokoli kohokoli, tedy i táborník dospěláka a všechno, co je zde řečeno, se bez souhlasu zúčastněných nezveřejňuje.

Na závěr tohoto povídání jsem si nechala místo, které dalo táboru jméno a které je mému srdci nejmilejší, a to je  SKÁLA, odnepaměti zvaná Šteflova.  Už asi nezjistíme, kdo byl onen tajemný pan Štefl a kdo a za jakých okolností ji po něm pojmenoval, důležité je to, že ji máme všichni rádi  a považujeme ji za symbol vpravdě nejcennější. Kromě toho, že nám poskytuje překrásný rozhled po okolním podšumavském kraji, je i místem , které střeží chvíle nejslavnostnější. Na jejím úpatí sama příroda vytvořila kruhovou plochu jako stvořenou pro ohniště. Zde se scházíme, povídáme si, radíme se, smějeme a hlavně zpíváme a hrajeme u slavnostního táborového ohně, který zaplane zpravidla třikrát až pětkrát za tábor. Sem tam možná někdo očima i myslí zabloudí ke sklípku ve skále, dobře si vědom toho, že tam kuchař lecjaké dobroty ukrývá, ale opět pozor: I sklípek je pro táborníky TABU !    

TABU JE:
sekyra práce, kruh kolem ohniště, kruh kolem stožáru, nepokosená pole, auta, sklípek,  bez svolení dospělého SKÁLA, PAČKÁRNA, kuchyně, stany vedoucích  a prostor mezi nimi, cizí stany (bez pozvání od jejich obyvatel )

!!! některá další TABU mohou být stanovena během tábora !!!

 

Aktualizováno 26. 2. 2013 14:21

Go to top