Jste zde: HlavníO tábořeMinulé ročníkyPříspěvky od dospělákůJak jsem si spetla silnici s řekou... 99

Jak jsem si spetla silnici s řekou... 99


Znáte to, některé věci se s váma potáhnou už napořád. A nutno dodat, že v naprosté většině to jsou věci, které byste sami nejradši zapomněli. Ani náhodou – vždycky se najde nějaký dobrák, který „to“ vytáhne a připomene, před čím více lidma, tím lépe. Zkrátka: nikdo si nepamatuje, jak se mi povedlo najít krásnou cestu z Kokšína nebo uvařit výtečný malinový čaj na Pahorkách. Zato všichni vědí, jak jsem si spletla silnici s řekou. Ano, vypadá to, jako že mi ten posměch nebo přinejmenším shovívavý pohled patří, ale nutno dodat pár věcí: 1. bylo to v noci (no a co?), 2. v úsudku mě nemálo podporovali (určitě to musel být jejich nápad) dva výteční rozumbradové (já vím, mám vlastní hlavu) a za 3. pršelo a silnice byla mokrá (silnice bývají mokré, když prší). Byl to můj první výsadek a podle složení týmu jsme patřili již od začátku k outsiderům – tak jsme všeobecné očekávání nemohli zklamat. Bylo to tuším v roce 1999 a já jsem se s Pavlem Rosenvaldem a Lubošem Kolářem nedostala dál než za Jindřín. Bez baterky, promoklí na kost (jako zkušenní táborníci jsme neměli pláštěnky, ale svetry, které po nasáknutí krásně ztěžkly) a s rozmáčenou a nečitelnou mapou. Po několika hodinách bezcílného bloumání (tím se rozumí úporné hledání šifry na nepřehledném kopci) jsme se rozhodli pro návrat do tábora. Osoba L mi svým věčným lamentováním pěkně lezla na nervy a osoba P si neustále stěžovala na nedostatek (ač mokrých) cigaret. A právě při tomto přátelském rozhovoru nás překvapila řeka: široká asi 4 m (jak tak silnice bývají), tichá a určitě nepřebroditelně hluboká. Zoufale a odevzdaně jsme si sedli na břeh. „Ale tady přece nikdy řeka nebyla...“ „No nemáme mapu, tak to nemůžeme vědět.“  „Já tam zkusím vlézt.“  „Chceš se utopit? Po tom dešti je rozvodněná.“ Nakonec nás napadla spásná myšlenka: hodíme tam kámen a tím poznáme, jak je hluboká! Jaké překvapení, když se místo očekávaního šplouchnutí ozval zvuk, jako když se hodí kámen na asfalt. Tak přece: tady nikdy žádná řeka nebyla.Po několika průzkumných kamenech, protože jsme si museli být stoprocentně jisti, jsme silnici bezpečně přebrodili a pokračovali do tábora. Škoda, že nemohu napsat suchou nohou – ty jsme měli promáčené od deště...  

Aktualizováno 25. 2. 2013 18:47

Go to top