Jste zde: HlavníO tábořeMinulé ročníkyPříspěvky od dospělákůVaříme pod Šteflovou skálou 1 97

Vaříme pod Šteflovou skálou 1 97


Jak Yeti učil Mílu vařit    1997

„Tak abych ti řek pravdu na to se musí od Šteflovy skály..“, povídá Standa – Yeti Mílovi, když se pouštěli do jednoho oběda z těch mnoha, které je na kuchařský cestě čekaly. „Na všechno musíš mít svoje finty, protože cizí finty zapomeneš a pak to většinou nestojí za nic. Mě například učila maminka vařit jen z polohrubé mouky. Říkala, že hladká je moc nóbl a snadno dělá pucky zejména tam, kde je nechceš.“ „Stando, budeme tu polívku solit nebo jo?“ opáčil na to Míla, jako by ani neslyšel, co ten Standa o kuchařský vědě říká. A? si říká co chce, tu polívku musíme solit, protože jinak by nebyla k ničemu. „Kde je kruciš ta sůl, dy? tady prve byla“, ptá se bezelstně Míla a dostává stejně bezelstnou odpověď: „Jó, tady bylo člověče věcí, než jsme začali s tou polívkou. Já jsme tady měl například svůj nůž“, dí Standa. „Hele Stando, tady je to všechno. Tady se nemůže nic ztratit. Všechno se najde! Hele nemáš měchačku? Kruciš, teď jsem s ní míchal.“ „Kdy si s ní míchal, včera nebo dneska?“ ptá se Standa. „Včera i dneska, dy? to musím vědět, že sem míchal. To by mě namíchlo….kde je ten klacek?“ „Mílo, už jsi solil tu polívku?“ „Ne, proč?“ „Nic, já se jen tak ptám, zatím než najdeš tu kvedlačku .“ „Jakou kvedlačku? Měchačku hledám!“ „Máš ji u nosu“, uzavírá Standa. „Nudle jsem ještě nehledal, to si pleteš chlapče!“ dí Míla. „Hele klucíí, co tu děláte?“ ptá se Míla příchozích, kteří měli mít asi službu. „ My vám deme zatopit“, říká Lukáš směrem k oběma kuchařům. „My si tady zatápíme sami, ale když už jste tady, tak jděte umet mlejnek na maso!“ říká Standa směrem na ty topiče …. prááásk, ozve se od regálů s nádobím a příbory. „Co tam děláte?“ ptá se Míla, aniž by zvedl zvědavě hlavu. „Mílo, kde je mlejnek na maso?“ ptá se bezelstně Lukáš. „Co, jakej mlejnek?“ „Mlejnek na maso.“ Míla se obrací na Standu: „Stando nevíš, kde je mlejnek na maso?“ „No přece v nádobí venku“, odpoví tázaný. „ Slyšeli ste kluci, …. venku  v nádobí! Tady se nic neztratí. Kdybyste tady byli od rána, tak už to víte taky aspoň sedmkrát. Standa už ta taky všechno našel, viď Yeti?“ „Jó, nó, cóó?“ napůl úst odpovídá Standa otázkou. „Mílo můžu přiložit?“ ptá se znovu Lukáš. „Jo, přilož se k nádobí a a? tě tu nevidíme!“ !Už du“, ozývá se naposledy neštastník Lukáš a mizí směrem k nádobí. „Hlavně cibuli, hodně cibule“, pokračuje teď zase Standa v kurzu vaření všeho po Šteflovou. „Cibule je základ a nedává se akorát do buchet.“ „Já vím“, odpovídá teď zase Míla: „buchty je jedi sami, viď Stando?“ Ale to už je tady od nádobí Lukáš se strojkem na maso: „Stando rozdělal bys nám ten strojek?“ „Snad si nám měl přece jen raději přiložit, v přestávce bysme si odpočali“, volí přátelský tón teď Míla. „Tak já vám zatopím.“ „Né, prosimtě Lukáši tady máš rozdělaném ten mlejnek a di.“ „Kam?“ ….  „No nekop bys ho Stando?“ „Nekop, nemám teď čas …Lukáši umej ten mlejnek a nech ho tam venku schnout a pak jděte vebo klucí za oddílem.“ „Když my bysme vám raději topili!“ prosebně se znovu vemlouvá Lukáš. „Hele Lukáši, vy doma asi nemáte kamna, viď?“ „Máme kamna jenže akorát na chatě ….. a tam já nesmím topit.“ „No tak vidíš, kamna sou tabu! A už vodjeď!“ „My už jedem …“ Chvíli je klid, ale v zápětí se ozve Standa: „Já už zase brečím….ta cibule má říz člověče.“ „Nebreč, nemáš tady diváky a je to vostuda takhle velkej..“ „…a skoro dospělej, viď?“ dodává si sám Standa. „Jo skoro takovej, jak si právě řek“, neodpustí si poznámku Míla. V tom přichází na scénu hlavas: „Kdy bude hotovej oběd?“ Ptá se směrem ke kuchařské dvojce. „Už  je…eště  to vosolíme a deme vod toho“, říká Standa. „Proč vosolíme, já už jsem to solil.“ „No já vlastně taky“, vyměňují si teď pohledy oba povedení kuchaři. „Tak na co jsme dělali tolik tý cibule?“ ptá se teď pro změnu Míla. „No přece pro buchty, dy? už sem ti to prve vysvětloval“, odpovídá teď Standa … Do kuchyně vtrhla Terka. „Nechcete zatopit, Mílo?“ „Nechceme. Ale něco pro tebe máme, chceš?“ „Jo a co to je?“ zvědavě říká Terezka. „Tady Standa ti nakrájel cibuli. Říkal, že je pro buchty, tak si dej!“ „Ne ne, my doma taky krájíme cibuli, ale tolikže asi jenom na vánočky, viď Terelíno?“ .. „Hihihiii. Na vánočky se cibule nedává“, odpovídá Terka. „Nepovídej, Standa prve říkal, že je do všeho, kromě buchet, viď Stando?“ pokračuj Míla ve vážné diskuzi. Ale Standa už je u hrnců a volá na službu: „Hele klucí, vyvěste tam žrafku a poďte k obědu a všichni krátký ruce!“ „Snad čistý, ne?“ dodává k tomu Míla. „Jo, čistý ruce, čistý nohy!!!!.... hele, Mílo, neviděl si tady můj nůž?“ „Jó viděl, je hned vedle měchačky, Stando!“

Aktualizováno 25. 2. 2013 18:54

Go to top