Ztracenka a sušenka 97


Vy neznáte ztracenku a sušenku? Tak to si honem nechte od své ratolesti vysvětlit a já vám povím, jaké nám tyto dvě zhýralky dělají problémy. Každý tábor prší, někdy víc, někdy míň a tak je potřeba mokré prádlo sušit nad kamny, kde se nasadí sušáky a služba topí na střídačku třeba celou noc. Ráno je vše suché, kuchař už vstává a bude kuchyni s kamny potřebovat pro zhotovení snídaně. Tak co teď? Šup s prádlem pěkně do velké bedny! Napíše se na ni SUŠENKA a je to.

„…….Zuzko, já jsem našla svetrrrrrrrr…..“, křičí malá tábornice Terinka. „Tak mi ho dej. Půjde do Ztracenky.“ Tak a ta ztracenka je taky, jenže s nápisem ZTRACENKA, ale jinak se od sušenky neliší. Obě bedny se na nás šklebí až do večerního nástupu, kdy už bývá ztracenka naplněná k prasknutí. No a co následuje na nástupu? Veřejné vyhlašování: „ čííí je tóóóó..“ a teď záleží na tom, čí to opravdu je. Ti větší si svoje většinou poznají. Ti menší svoje i zapřou! ( Proto je důležité, aby měli děti své věci podepsané!!) Každopádně sušenka se vyprazdňuje „zdarma“, zatímco za věc ze ztracenky musí majitel něco předvést nebo zarecitovat. Za ztrátu táborového šátku je dokonce popraven. Tak a je to! Patří ti k táborovému životu a svým způsobem jde i o kus zábavy, ale když se nějaký pěkný kus plete ve ztracence již několikátý den a není na něm žádná značka ani podpis, věřte je nám z toho smutno. Nakonec takový kus jede s námi domů sám a pyšelský starosta má pak smutnou bednu ztracenku na úřadě. Připomíná mu pak celou zimu, jak nám bylo na táboře v létě krásně. Nechcete se také milí rodičové podívat do naší ztracenky, jak nám bylo krásně.      

 

Z listu Táborník pod Šteflovou skalou číslo 1  ročník 1997                                            

Takto psal o ztracence Míla Lopatka a věřte, že od té doby se změnilo pouze to, že ztracenka změnila své zimoviště. Pokud postrádáte nějakou věc vašeho dítko obraťte se na Jendu do Poříčí.                                              

Aktualizováno 25. 2. 2013 18:54

Go to top