Jste zde: HlavníO tábořeMinulé ročníkyPříspěvky od dospělákůRobinson na ostrově pokladů 1999

Robinson na ostrově pokladů 1999


Jaký byl ročník 1999?

První slovo, které mě v této souvislosti napadá, je: Krátký. Nevím, čím to je, snad stárnu nebo co, ale čas a ten táborový zvláš? mi ubíhá čím dál rychleji. Před dvěma měsíci, v době pilných táborových příprav, jsem si říkala: Ještě je čas, ještě stihnu tohle a tamhleto a pak už si budeme na táboře jen užívat. A vidíte, než jsme se stačila párkrát vyspat, je po táboře a já ti vymýšlím hezká slova, kterými bych zhodnotila letošní ročník, hlavně pro ty, kdo tam nebyli.Já pevně věřím, že všichni, kdo na táboře byli, mi dají za pravdu, že letošní ročník byl jeden z nejlepších, po všech stránkách. Především hra se, myslím, velmi vydařila. Ztroskotání všichni zdárně přežili. Na pustém ostrově jsme objevili docela dobré místo k žití, kde jsme se postupně velmi pohodlně zabydleli. Nechyběli nám sluneční hodiny, ani kalendář, zvládli jsme výrobky z proutí i „pálené“ hlíny. Robinson by z nás měl radost. A co byste řekli třídennímu pobytu ve vlastnoručně postavených chýších? Věřte, že kuře upečené na ohni před pravou lesní chýší chutná lépe než u maminky. A to ani nemluvím o chlebu upečeném v pecích vlastní výroby! Že nevěříte? Zeptejte se dětí! Měla jsem možnost, všechny chleby ochutnat a řeknu vám, leckterá kuchařinka by zírala. Nebáli jsme se ani při třech nočních hrách, užili jsme si u tří táborových ohňů. Jen ten tajemný domorodec kdyby nás pořád nestrašil. Zjevil se vždy v tu nejstrašidelnější chvíli a zmizel vždy stejně nenápadně jako se objevil. Ale zase nebýt jeho, nevěděli bychom nic o dávném pobytu starého Flinta na našem ostrově a o pokladu skrytém někde v našem okolí. Štěstí, stejně jako počasí, nám přálo. Po mnoha útrapách, po složitém hledání a skládání starodávné mapy byl poklad nalezen a po jeho otevření jsme zjistili, že dobroty a drobnosti v něm ukryté nenahlodal zub času a že i po staletích je v něm pro každého něco. Svůj poklad nalezli i dospěláci s praktikanty, kteří při své noční bojovce hledali starou pašeráckou stezku, v jejímž cíli se skrývalo veliké překvapení. Zkrátka, všechny šifry byly rozluštěny, všechny tajemná znamení objevena, překážky byly překonány a všechny cíle úspěšně dosaženy. Co si přát? Když k tomu přidáte, že i kuchyně se tentokrát překonávala a nechyběly nám takové dobroty jako kynuté knedlíky, palačinky či bramboráky, že počasí se opravdu slitovalo a zmokli jsme oproti minulým létům skutečně zanedbatelně, že úrazy a nemoci se nám vyhnuly a marodky mohli po celou dobu obývat hosté….., že se sešla výborná parta dospěláků a praktikantů a podařilo se udržet dobrou náladu až do konce, zkrátka, když toto všechno potrhneme a sečteme, uvěříte mi, že superlativy řečené na adresu letošního ročníku byly na místě. Všechno už bylo řečeno u posledního táboráku. Veliký dík patří všem, kdo pomáhají táboru žít a činí jej tím, čím je. Možná to nevíte, ale právě tento dík a malý dárek je to jediné, co si dospěláci za svou mravenčí a odpovědnou práci z tábora odnášejí. O to víc si vás, milí kamarádi, vážíme a přejeme si, aby vám i nám toto obrovské nadšení vydrželo do dalšího jubilejního 25. ročníku tábora pod Šteflovou skalou. Díky, díky, díky a brzy na shledanou.

Aktualizováno 25. 2. 2013 18:47

Go to top