Asterix a Obelix - 2006

Legenda celotáborové hry z roku 2006 Asterix a Obelix.
 
Letos jsem s cestovní kanceláří Druid vydal na poznávací zájezd do Bretaně. Cesta do severozápadního výběžku Francie se obešla bez problémů a tak odpoledne jsme všichni dorazili do luxusního hotelu Šteflova skála. Hned po příjezdu nás přivítal sám ředitel hotelu Milánek, manažer František s delegáty, kteří se po celý zájezd měli o nás starat.
Poté, co jsme byli přiděleni svým delegátům, následovala prohlídka hotelu i se všemi jeho vymoženostmi - vířivka, bazén, sauna, golfové hřiště,…. Během prohlídky jsme si mohli vybrat pokoj a spolubydlícího. Následovalo zapsání na recepci. Recepční Jituška si pečlivě zaznamenala, kdo je kde ubytován. Vyzvedli jsme si zavazadla a ubytovali.
V naší restauraci se večer dostalo všem obsluhy na vynikající úrovni, měli jsme možnost výběru z několika jídel i nápojů. Velký zájem byl především o žraločí stehýnka. V průběhu večera se ukázalo, že většina pokrmů uvedených v denním menu již bohužel není k dispozici. Pak si navíc ředitel hotelu Milánek vzal na starosti mytí nádobí hostů. Prostě dovolená snů, přesně podle reklamního sloganu cestovní kanceláře.
Druhý den byl převážně seznamovací. V rámci skupin přidělených delegátům jsme se vzájemně seznamovali a prohlédli si okolí hotelu. Odpoledne jsme se pak vydali hledat ukryté poklady, které jsou v celé Bretani doslova na každém kroku. Peníze, které jsme takto získali, jsme potom mohli utratit v Casinu (skutečně utratit, protože v kostkoruletě se vyhrávalo jen zřídka), zahrát si Bingo o nějakou tu sladkost nebo vypůjčit si bowling.
Večer se ovšem začaly dít prapodivné věci. Krátce poté, co jsme ulehli ke spánku, se ozval podezřelý hluk a hotel se zahalil hustý dým. Z dýmu se ozývaly útržky nesmyslných vět: „U Toutatise, nebe nám padá na hlavu“, „To se musí stát pokaždé, když se koupu. Jako vloni…“, „Kde je Asterix, Obelix a Idefix?“ „Neměl jsi tam dávat ty ryby od Alfabetixe“, „Moje ryby jsou čerstvé“, „Zvuky rvačky“
Z dýmu začaly vystupovat postavy s dlouhými plavými či zrzavými vlasy a dost nepříjemně se hádaly. Z jejich slov se dalo vypozorovat, že jakýsi druid Panoramix udělal chybu, když připravoval kouzelný nápoj, z galské vesničky zmizela část jejích obyvatel i nějaké menhiry.
Najednou si nás jeden z nich všiml a upozornil na nás. Přistoupil k nám jakýsi stařec s dlouhými fousy, které mu strašně smrděli. Ptal se nás odkud jsme a proč jsme tak divně oblečeni. Českou republiku neznal, ale nebyl si jist, jestli to není spojenec Římanů, což bylo opravdu podivné. Někomu od nás to asi pálilo rychleji než-li mě a tak zvolal Bohemia. To už druid věděl, kde je. Prý tam měli kdysi svoje pobočky.
Náčelník Majestatix, kterého nepovedené vaření kouzelného nápoje vyrušilo uprostřed koupele a kterého debata s námi přestala bavit, nás nechal ve své vesnici přenocovat a rozhodnutí, co s námi, odložil. Všem už bylo jasné, že jsme se kvůli nějakému nepovedenému experimentu ocitli sice na stejném místě (v severozápadní Francii), ovšem ve zcela jiné době (okolo roku 50 před Kristem), v malé galské vesničce, která jako poslední vzdoruje útokům Římanů.
Ráno se nám druid Panoramix omluvil za nepovedený experiment s kouzelným nápojem a slíbil nám, že nám pomůže nazpět do naší doby. Do té chvíle nás nechají ve své vesnici. Budeme se však muset přizpůsobit životu v jejich vesnici. Rozdělili jsme se do družin a každá družina dostala svého náčelníka.
Naším příchodem stoupl počet obyvatel o 200% a tak nás Majestatix vyslal pro zásobu dříví do blízkého lesa. Zde se konal tradiční galský dřevařský pětiboj – disciplíny byly následující: nařezání plnometru dřeva, přesekávání šišek (podélně), přeseknutí polena, hod polenem do dálky a zatloukání hřebíků. Bonusovou disciplínou bylo přesazení stromku do galské vesnice.
Abychom mezi Galy zapadli, vyrobili jsme si paruky z chevlonu a dobové oblečení. Také jsme si vyrobili měšce, do kterých jsme si ukládali menhirky. Menhirky nám rozdával Majestatix za každý dobrý počin na večerním shromáždění.
Čtvrtý den od našeho příjezdu do Francie (druhý od našeho přesunu do minulosti) se stalo velké neštěstí. Druidovi Panoramixovi se zlomil zlatý srp, kterým seká jmelí do kouzelného nápoje. Tento nápoj je pro tyto Galy velmi důležitý. Dává jim nadlidskou sílu, a proto jako poslední galská vesnička v Galii stále odolávají Césarově armádě.

Proto jsme se  vydaly až za Amerixem do Lutecie, aby nám prodal nový. Navíc druidovi začaly docházet některé důležité přísady do kouzelného nápoje, tak jsme je po cestě sbírali (čerstvá ryba, smůla, lesní plody, kravské lejno,…).
Panoramix nás poprosil o postavení žebříků. Přeci jenom není nejmladší a lezení po stromech už není taková zábava jako dřív. Uspořádali jsme i závody v lezení na žebřík.
Poslední co Panoramixovi chybělo do kouzelného nápoje bylo mléko. Ve vesnici měli jednu kozu, tak jsme si mohli nadojit potřebné množství mléka.
Všechny potřebné přísady jsme sehnali a tak mohl Panoramix uvařit kouzelný nápoj.
Když si náčelník Majestatix házel s Obelixovým bratrancem Vojtixem kamenným menhirem, aby tak demonstrovali nově získanou sílu, spadl menhir na Panoramixe a ten se dočista pomátl.
Hned ráno jsme se vypravili za Amnezixem, který měl na druidovu ztrátu paměti lék. Podařilo se nám překonat blázny hlídající klíče k truhlici s lékem a našeho druida vyléčit.
Panoramix našel blízko naší vesnice menhir, který by mohl posloužit k našemu návratu domů. Nejdříve jsme si vyrobili každý svůj amulet. V příhodný čas jsme v noci podle kouzelných světel druidů na chemické bázi k menhiru mnoha přání. Na posvátném místě na nás čekal náš druid. Menhir, který se nacházel nedaleko nás, se hodil k našemu obřadu návratu , ale aby jeho síla posloužila správně, je třeba ho naplnit našimi přáními.
Po jednom nás Panoramix vyprovodil a vysvětlil, jak máme obřad provést. Když přišla řada na mě, a Panoramix mě vyslal samotného k menhiru, napětím a strachem jsem ani nedýchal. Menhir zářil jako kdyby na něm sedělo tisíce světlušek. Položil jsem k němu svůj amulet a přál si svoje tajné přání. Jaké to bylo? To vám nemohu prozradit. Blesky na obzoru dokreslovaly tajuplnou atmosféru této noci. Náš návrat se tím opět stal o něco reálnější.
Protože Obelix s Asterixem byli stále k nenalezení, museli jsme nahradit Obelixe v jeho kamenolomu. Ověřili jsme si, že tržní podmínky fungují ve Starověké Galii naprosto stejně.
Nejdříve bylo nutné nalovit 2 divočáky. Ulovit kance byla docela zábava s kouzelným nápojem. Mohli jsme ho strefit šiškou, prakem, petanqueovou koulí, sestřelit létajícím talířem, vodní pistolí, ulovit na udičku, … Poté jsem musel sehnat někoho, kdo má také 2 divočáky a za naše divočáky jsme si v kamenolomu narubali jeden menhir, který jsme prodávali římským vojáků. Co takový římský voják bude dělat s menhirem jsem nechápal, ale prý to byl nějaký Caesárův plán, jak rozvrátit naší vesnici. Ti Římani jsou ale blázni.
 K tomu, abychom Římany ještě více oblbli a menhiry se dobře prodávaly, bylo výhodné si u reklamní agentury pořídit alespoň jeden z druhů reklamy (letáky, plakáty, billboardy) s hesly jako:
  • I ty si kup menhir!
  • Menhir do každé domácnosti
  • Kolik máš menhirů, tolikrát jsi Galem
  • Úchvatná krása menhirů
  • Nový model M65: těžký a nepřenosný
  • Na naše menhiry poskytujeme doživotní záruku
  • Máš už menhir?
  • Vaši sousedi už menhir mají…
Vzhledem k tomu, že se ceník reklam v průběhu výroby menhirů několikrát změnil, ne vždy jsme zvolili tu nejvýhodnější strategii (Majestatix nám radil, a? si kupujeme plakáty, že to nám to vylepší cash flow, ale nakonec se menhirů vyrobilo i prodalo dostatečné množství).

Také jsme absolvovali zkoušku pravé galské odvahy. Panoramix testoval, jak daleko jsme ochotni zajít. Při této zkoušce bylo jedení tatranky s hořčicí jedním z těch jednodušších úkolů. Dodám jen, že po této zkoušce se ti otrlejší museli jít ihned vykoupat.
Došlo i k drobnější rozepři v naší vesničce, kterou způsobil jeden cizinec tím, že nám přivezl novinku z Lutecie – hru Člověče, nezlob se. Rozepře nabrala obludných rozměrů ta vyvrcholila soupeřením o to, kdo se stane novým náčelníkem.
Soupeřili jsme o to, která družina se stane vítěznou a tím se jejich náčelník stane náčelníkem celé vesnice.
Nejdříve jsme bojovali o to, kdo pronese nebezpečným územím více menhirků. Rozhodovala taktika procházejících, jak si mezi sebou rozdělit menhirky, tak obránců území vzhledem k jejich omezené munici. Následovala soutěž, kde jsme se snažili utéct z dosahu vystřelených šípů. Ani tato disciplína nerozhodla a tak následoval souboj náčelníků. Cílem bylo uchránit svého náčelníka a zároveň zneškodnit náčelníka ostatních družin.
Majestatixovi se nakonec podařilo získat podporu na svou stranu, i když jej to stálo nemalé úsilí,3 roztrhané propagační billboardy od fanatických příznivců a některé materiální prostředky na ovlivnění „nezávislé“ volební komise. Majestatix byl potvrzen jako staronový náčelník vesnice.
Po této rozepři nás opustil Panoramix, který odjel na sjezd druidů kamsi do zakázaného lesa. Do našeho návratu domů se už navrátil. Bylo to naposledy, co jsme ho viděli.
Po Panoramixově odjezdu nás požádala o pomoc královna Kleopatra, a tak jsme se vypravili do Egypta, abychom jí pomohli se stavbou chrámu. S kouzelným nápojem to přece musí být hračka! Po cestě jsme se ovšem ještě zastavili v alexandrijské knihovně, protože náš druid odtamtud potřeboval nějaké svitky a chtěli jsme tam získat i plán ke stavbě chrámu. Zde jmenujme jen některé z nových svitků:
  • J.K.Rowling: Harrius Potterius
  • Pikniček: Práce se dřevem
  • Maruška: Vaření v polních podmínkách
  • Vojta Liška: Architektura v životě táborníka
  • Jitka: Vyndavání klíš?at za 5 vteřin
  • Nemeusis: Stavba chrámu za 2 dny
  • Caesar: Zápisky o válce galské
  • Aristoteles: Sebrané spisy
Jak je vidět, byla to různorodá směsice žánrů, nicméně plány i důležité svitky (některé z nich v elektronické podobě) jsme vyzvedli a vyrazili do tábořiště na břehu Nilu. Zde jsme přenocovali a dalšího dne jsme se vydali proti proudu do Luxoru, kde měl chrám stát. Po cestě jsme se ještě stihli vykoupat a na místo stavby dorazili odpoledne.
Tady nás čekala stavba, skládající se z přenosu materiálu, jeho splavení po řece a další přepravy po souši (vzhledem k tomu, že jsme se předtím napili kouzelného nápoje, připadal nám kámen lehký jako polystyren – dokonce tak i plaval), což se obešlo bez větších problémů. Po přenocování přímo v lomu v Luxoru jsme se vydali na cestu zpět do naší vesničky, kde nás čekalo vřelé přijetí od náčelníka. Navíc jsme večer dostali od Kleopatry jako výraz díků jeden z menhirů, který se nám měl později ještě hodit.
Shodou okolností zrovna následujícího dne začínaly v Řecku olympijské hry, rozhodli jsme se jich samozřejmě zúčastnit. Po jejich slavnostním zahájení se všemi formalitami, vypuštění holubice míru, zapálení olympijského ohně atletem s pochodní, sestavou, při níž bohužel došlo k výpadku hudby a slavnostním proslovem, jsme se odebrali na sportoviště, kde jsme soupeřili v nejrůznějších disciplínách - praskání balónků, hod holínkou do dálky, hod duší na kolík, vzájemné kradení kolíčků, přetahování lanem, vodní hrátky …, samozřejmě v duchu olympijských tradic s maximálním ohledem na soupeře a dodržování principů fair play.
Po praktikantském dnu, kdy se řízení chodu tábora ujali na jeden den zástupci našich náčelníků, jsme se naučili, jak se nepozorovaně proplížit kolem římské hlídky. Vypadalo to, že římské hlídky používají stejné zařízení, které používáme u vstupních dveří objektů v naší době, ale to bylo asi jenom zdání. Kde by se to ve starověku vzalo.
Také jsme se naučili luštit některé z tajných galských písem.
Při druhém táboráku probíhala pro oživení programu soutěž o zlatý menhir – šlo o to, která družina připraví kouzelný nápoj s nejneobvyklejšími účinky. Na programu byly dva nápoje lásky, nápoj ke zvýšení tělesné odolnosti, instanční blázinec a nápoj s mnoha účinky. Všechna představení byla velice vydařená a nápoje vzbudily zaslouženou pozornost široké veřejnosti.
Při večerní hostině nás ovšem vyrušil posel od Caesara, a ten nám zadal úkoly, které máme splnit, jinak nás Caésar napadne. Sice jsme se Caésara nezalekli, ale pro pobavení, proč ne. Museli jsme předběhnout maratónského běžce po předchozím zamotání se okolo kolíku, přemoci germánského zápasníka vytlačením z kruhu, hodit vajíčkem na co největší vzdálenost, proplížit se doupětem Bestie se zavázanýma očima podél provázku (s malým překvapením na konci), přeplavat na ostrov rozkoše a spořádat všechno, co nám kuchař připraví (pečení kuřat).
Když se nám vše podařilo splnit, Caesar na nás přestal útočit a my měli čas na pomoc druidovi Panoramixovi, který ztratil své magické listiny. Naštěstí byla cesta k nim lemována útržky jeho fousů (kusy vaty), ale hledání listin vysoko ve větvích stromů bylo na konci dost obtížné. Přesto se to všem podařilo a druid byl spokojen soudě podle jeho nadšení, které pryštělo z holubí pošty.
Majestatix je sice odvážný starý válečník, ale bojí se jedné věci, aby mu nebe nespadlo na hlavu. Jako náš dík za to, že nás nechal ve své vesnici jsme postavili chýše, které měli zmírnit dopady takovéhoto jevu a uchránit Majestatixe před případnou katastrofou Ovšem při testování kýblem vody se žádná ze střech chýší neukázala jako absolutně vodotěsná. Večer ještě následovala noční hra pro účastníky soutěže o nejlepšího gala a kreslení obrázků do připravovaného kalendáře.
Na památku tohoto neobvyklého zájezdu jsme si ještě vytesali z itongu několik překrásných soch a reliéfů.
Náhle přišla zpráva, že menhir, který jako poslední potřebujeme k návratu do 21.století vlastní Římani, kteří nám ho odmítají vydat. Zdolat Římany byla s kouzelným nápojem legrace.
V pátek jsme se po úklidu vesnice vydali na výlet v kostýmech do Měčína, kde jsme se předvedli svými maskami (a někteří i hrou na kytaru). Byly to naše poslední okamžiky mezi Galy. Při návratu do vesnice jsme se při průchodu branou vesnice přenesli zpět do současnosti.
Večer uspořádal hotel na počest našeho nalezení táborák. Vyhlásili jsme vítěze ve hře o nejlepší družinu a soutěže o nejlepšího táborníka.
V sobotu už následovalo poněkud hektické závěrečné balení a odjezd domů. Během zpáteční cesty se bohužel zatoulala zavazadla a dorazila až o 2 hodiny později.
Vím, že mě budete mít za blázna, ale všechno co jsem vám vyprávěl je pravda a ani slovo nebylo vymyšleno.

Aktualizováno 26. 2. 2013 13:57

Go to top