Jako každý rok, tak i letos se metodikům podařilo velmi dobře a úspěšně vypracovat celotáborovou hru, jejíž téma bylo letos zasazeno do 13. Století na území Itálie, dnešních Benátek.
Seznámení dětí s celotáborovkou proběhlo vcelku rychle. Po jejich příjezdu je za branou čekal vůdce města Benátek, Dóže s několika svými Benátskými občany (oddíláci a praktikanti), který děti společně s nimi přivítal a obeznámil je s krutou situací, která v Benátkách nastala. Benátky totiž před lety vyslaly Marca Pola, aby podnikl cestu na Dálný východ a navázal obchodní kontakty s novými zeměmi. Již několik let se však nevracel a město živořilo. A aby toho zkrátka nebylo málo, využilo toho jejich znepřátelené město Janov, které Benátky stále napadalo a okrádalo.
Hned po přivítání se děti odebraly do svých stanů, kde se ubytovaly., „Březovka“ i „Srnčí“ byly plně obsazeny, takže o rušno v táboře nebylo nouze…
V prvních dnech děti čekal známý dřevařský pětiboj, kdy se jako každý rok soutěžilo o barvu šátku. Tato tradiční disciplína je pro nováčky z řad dětí ale i dospěláků, zajímavou disciplínou, při které se pěkně zapotí a otestují svou dovednost s pilou a sekerou při práci v lese. Nejen, že děti prokazovaly své fyzické schopnosti, tábor pro ně připravoval samozřejmě spoustu disciplín, při kterých musely využít mnoho svých znalostí. A to třeba při záchraně zraněného Benátčana Pabla. Bylo třeba uplatnit své znalosti ohledně první pomoci a poté zraněného dopravit do tábora. Role zraněného se vždy ujal jeden z praktikantů.
Ale zpět k příběhu, situace v Benátkách byla po pár dnech čím dál tím tajemnější. Město v noci navštívila Janovanka, kterou zahlédla noční hlídka. Druhý den bylo zjištěno, že každému oddílu byla odcizena vlajka. Nezbylo tedy nic jiného, než vyrobit zbraně (mečíky) a jít Janovanku zneškodnit. Nakonec vše bylo oslaveno při večerním ceremoniálu pálením mečů na Pahorkách, kdy si děti oblékly své kostýmy, a tak jsme si při západu slunce užili trochu té Benátské atmosféry.
Během dalších dnů bylo pro děti připraveno mnoho běhacích her, jako třeba oblíbené lovení oddíláků, a to v roli lesních zvířat, ale i her tvořivých, jako tvorba trůnu pro Dóžete, čehož se asi nejlépe zhostil oddíl Zelených. V sobotu 7.7. nás také čekal první táborák, který byl zpestřen návštěvou ducha, kdy se děti dozvěděly další informace o Marcu Polovi a jeho nedobrém zdravotním stavu. Bylo nutné tedy podle šifry, která byla nalezena, Marca Pola najít. Vše nebylo ale jen tak, každý z oddílů musel nejprve vytvořit svůj „zaměřovač“, pomocí kterého nejstarší dítě z oddílu se svým oddílákem a praktikantem na Pahorkách zaměřovalo světelný signál. Přístroje byly velmi vyvedené, a tak se to podařilo každému z oddílu.
V pondělí se tedy s dětmi vyrazilo za signálem na PUŤÁK směr Malinecká skála, kde jsme nalezli šifru, která nás vedla směr Tupadly. Zde jsme přespali první noc.
Bohuželo hned tuto první noc se spustil déšť, což nás ale nedostalo, na tuto situaci jsme byli předem připravení a děti zůstaly zcela suché.
Další den jsme se vydali na Loretu, kam jsme nakonec kvůli nepřízni počasí nedošli, ale díky ochotě a dobrotivosti místní vesnice jsme mohli přespat v hasičárně nedaleko Lorety, což bylo pro děti o to větším dobrodružstvím, jelikož to pro nás všechny byla celkem neplánovaná situace.
Na Loretu jsme se tedy vydali o den později. Zde se děti dozvěděly špatnou zprávu. Marco Polo byl mrtvý. Zemřel při pátrání po Kopí osudu, které má magické schopnosti. Chtěl ho získat pro své drahé Benátky, aby je dostal z jejich nelichotivé situace.
Puťák se tedy až na tuto smutnou zprávu vydařil a děti se vrátily včas a v pořádku do tábora. V dalších dnech si zasoutěžily ve sběru borůvek a poté se v odpoledních hodinách mohly vyřádit v Casinu Las Vegas, kde mohly vyhrát nějaké peníze, za které si poté měli možnost nakoupit pochutiny, co mají rády.
Pátek se přesunul do rukou praktikantů, byl to tzv. Praktikantský den, na který se děti jistojistě těšily. Praktikanti pro ně zorganizovali každoroční hru Angličani a Skoti a děti si užívaly atmosféru bez svých oddílových vedoucích. Následně jim zabarikádovaly přístup a znepříjemnily jim jejich návrat. To vše jsme vzali s humorem a s radostí jsme se vrátili ke svým oddílům.
V dalších dnech na dospěláky čekal „Výsadek“ a děti si mezi tím opět užívaly s ostatními z vedení tábora. Po návratu oddíláků a praktikantů z výsadku, který mimochodem letos nedošel vůbec nikdo, a jejich regeneraci se děti večer zúčastnily noční bojovky k hrobu Marca Pola, kde nalezly deník Marca Pola a důležité mapy.
Co se ale nestalo, ve středu ráno se vzbouřil oddíl Zelených, který odešel brzy ráno z tábora s mapami ostatních oddílů. U Supáku si oddíl vybudoval opevnění. Zbytku tábora tedy nezbylo nic jiného, než si vyrobit střelivo (hadrové koule) a za Zelenými se vydat. Proběhla velmi tvrdá bitva, kdy děti nakonec dobyly barikádu a získaly své mapy zpět. Na nich nalezly konečně místo, kde se skrývá Kopí osudu. Tam jsme se také ve čtvrtek všichni vydali.
Po dlouhém pátrání a hledání kopí osudu bylo nalezeno v lomu u Matějkovny. To se povedlo oddílu oranžových a díky nim byly Benátky zachráněny.
Večer přijela na oslavu skupina Devítka, se kterou jsme si u ohně všichni zazpívali a večer bylo odevzdáno Kopí osudu duchovi Marca Pola.
V pátek 20.7. proběhla soutěž o nejlepšího táborníka, posléze uklízení a příprava na poslední táborák, který byl asi tím nejhezčím zakončením tábora. Proběhlo večerní vyhodnocení Ceteh, nejlepšího táborníka, oddíláka a praktikanta. V sobotu jsme se všichni rozloučili předáním uhlíku letos jedinému z dětí, Vítkovi, všichni si společně zazpívali, sundali vlajku a vyndali sekeru práce.
Myslím, že z pozice nováčka mohu říci, že tábor proběhl úspěšně. Všichni jsme si ho ve zdraví užili a můžeme se těšit na další úspěšný ročník, který se už pro děti pečlivě chystá.
Aktualizováno 18. 3. 2013 8:35